Otázka: „Jak být pokornější?“
Tato otázka je aktuální pro každého, protože světci prohlašují, že bez pokory nelze
najít v životě Pravdu, mír ani štěstí. Světci dále vysvětlují, že když se v životě rozvine
pravá pokora, končí tím všechny problémy. Přímá odpověď na položenou otázku zní:
„Skutečné pokory nelze dosáhnout vlastním úsilím. Pokora vstupuje sama od sebe do
srdce člověka, až přijde čas.“ Mahátma Gándhí říkával, že pokora je vedlejší produkt
všech dobrých vlastností člověka a přichází až na konec.
Když se snažíme stát pokornými, tak to často pouze předvádíme. Někteří lidé se
dokáží chovat velmi slušně a zdvořile, ale není v tom pravá pokora. Nejde většinou
o trvalou vlastnost, protože takový člověk může být velmi zdvořilý například ve své
profesi, zatímco v jiných situacích může být i arogantní. Skutečná pokora je trvalý
stav. Opravdu pokorný člověk nemůže být nikdy arogantní.
Pravá pokora se rozvine spontánně. Přesto vám může pomoci určitý způsob
uvažování.
Například je prospěšné uvědomit si dočasnost a pomíjivost života. Budete-li si
stále znovu a znovu uvědomovat přechodnost všeho, dojde vám, že není důvod, proč
byste měli být domýšliví. Vždyť nevíte, co se s vámi stane během několika dalších
minut. To, co považujeme za lidskou existenci, je v každém okamžiku nejisté.
Ztotožňujeme se se svým tělem a říkáme si: „Já jsem ten a ten a toto je moje tělo.“
Všichni ale víme, že tu naše tělo nebude navěky a že spěje každým okamžikem ke
svému zániku. Denně ve velkých městech umírají desítky lidí, ale v lidské
přirozenosti je myslet si, že se nás to netýká. Každý si v duchu říká: „Já ještě
neumřu.“
K čemu je nám naše nadutost? I kdybychom nezahynuli při nějaké nehodě, máme
jistotu, že i když budeme žít dlouho, nakonec stejně zemřeme. I ta nejhezčí žena se
nakonec stane kostrou. Všechno spěje ke svému rozkladu, i naše tělo. A my se s ním
ztotožňujeme.
Stejné je to i s naší Zemí, která vznikla díky Slunci. Cokoli vznikne, také jednou
zanikne.
Přesto si ubohý malý
člověk myslí, že bude žít věčně.
Každý si v sobě nosí různá přesvědčení: „Já jsem ten pravý… Jsem jednička…
V tomto směru jsem nejlepší… Jsem důležitější než ostatní… Jsem bohatý… Jsem
ředitel… I jiní jsou přitažliví, ale já jsem ze všech nej…“. Zajímavé je, že myšlenka
výjimečnosti není jen v mysli jediného člověka, ale v myslích tolika lidí. Taková je
hra Máji, že si všichni lidé myslí, že jsou výjimeční. Ať už je to v jakékoli oblasti.
Ale v naší přirozenosti je také možnost stát se pokornými. Pokora se rozvíjí
například díky postupnému uvědomování si a analyzování dočasnosti života.
V historii bychom našli mnoho příkladů poukazujících na význam pokory.
Alexandr Veliký žil ve stejné době jako světec Diogenes. Jednou se Alexandr rozhodl
poslat za světcem posly, aby ho přivedli. Světec jim odpověděl, že nemá čas. Když se
poslové vrátili s nepořízenou, rozhodl se jej Alexandr díky své pýše a domýšlivosti
k sobě dovléci násilím.
Světec se tomu smál: „Jediné, co mi mohou udělat, je zabít mě. Ale já jsem již
stejně mrtvým mužem, a tak mě zabít nelze.“
Myslel tím smrt na úrovni těla a tužeb. Co s takovým člověkem? Nakonec se
Alexandr za světcem musel vypravit sám. Poradili mu, aby předstíral slušnost
a pokoru. Přišel tedy za světcem, který se zrovna slunil, poklonil se mu a prohlásil:
„Jsem pyšný na to, že takový světec jako vy žije v mé zemi. Co bych pro vás mohl
udělat?“
Světec odpověděl, aby mu uhnul ze slunce a nechal sluneční paprsky dopadat na
jeho tělo. Potom Alexandr řekl, proč přišel: „Chci dobýt celý svět a přišel jsem si pro požehnání světce.“
A proč chceš dobýt svět? Musíš pro to přece mít nějaký důvod,“ zeptal se světec.
„Až dobudu svět, budu šťastný,“ odpověděl Alexandr.
„Ale já jsem šťastný už teď,“ opáčil na to světec.
„Jak by mohl někdo dospět ke štěstí pokořováním ostatních lidí? Ke štěstí lze dojít
jen pokořením sebe - svého nižšího já, svých tužeb.“
Ale protože domýšlivý člověk nechce poslouchat cizí rady, vypravil se Alexandr
dobývat svět a nakonec zemřel na horečku, aniž svůj úmysl dokončil. Podobný osud
čekal i Napoleona, který zemřel na malém ostrově mezi opicemi...
Málokdo se však umí z jejich příkladů poučit.
Je velmi důležité uvědomovat si pomíjivost života a nebýt egoistickými. Jak
pomýlené je myslet si, že jste v nějakém ohledu nejlepší na světě. Vždy se najde
někdo jiný, kdo má tuto vlastnost ještě ve větší míře. Myšlenky přechodnosti
a bezvýznamnosti jsou pro ego nepříjemné a pokořují je.
Dále si uvědomte, že nikdo na světě není nezávislý. Každý potřebuje nějakou
pomoc. I kdybychom si vzali jako příklad ministra, přes všechnu svoji moc potřebuje
ženu, která by se o něj starala. Ať je člověk jakkoli silný, zdravý a mocný, vždy
v nějaké maličkosti závisí na jiných. I v běžném životě není nikdo schopný si vše
uvařit, upéci, ušít si boty, postavit si sám dům a kancelář. Jakýkoli pocit nadřazenosti
je falešný.
Vezměme si třebas matku starající se o dítě. Když potřebuje dítě v noci
přebalit, vstane a udělá to. Kde je v této situaci místo pro domýšlivost?
Když se podíváme pozorněji na to, jak se život odvíjí, shledáme, že není nikdo
závislý jen sám na sobě. Vzájemně se potřebujeme, nemůžeme žít bez spolupráce.
Skutečná pokora přichází tiše a mnohem později, protože nemůže vyvstat pouze na
základě myšlení. Na základě myšlení nemůžeme dojít k trvalé pokoře, protože když se
změní situace, změníme názor a staneme se zase domýšlivými. Nakonec přijde čas,
kdy začne člověk ve svém srdci plně důvěřovat Krišnovi. Pýcha se vytrácí až
s poznáním Krišnovy velikosti, krásy, síly a neomezené nekonečnosti.
Díky velkému vědeckému pokroku se stalo lidstvo velmi nadutým. Vědci jsou tak
domýšliví, že si myslí, že objeví úplně všechno. Najdou se ale i vědci, kteří poukazují
na nepřesnost výzkumů a začínají si uvědomovat omezenost lidského poznání.
Jako příklad si vezměme princip neurčitosti v subatomové fyzice. U částic nelze
současně přesně určit jejich polohu a rychlost. Čím přesněji měříme jednu veličinu,
tím nepřesněji můžeme stanovit druhou. Ví se, že ani na fyzikální úrovni nelze věci
zcela předvídat. U elektronů nelze stanovit, jaká je jejich povaha - zda jsou to vlny či
částice. Přišlo se na to, že jsou zároveň obojím.
Nepřesnost měření byla prokázána například i při měření teploty vody. Teploměr
svým ponořením do vody ovlivňuje stav vody, takže to, co si přečteme na stupnici,
není jen teplota vody. Teploměr ponořený do vody předá část svého tepla vodě, takže
teplota vody nemůže být přesně změřena.
Nejmodernější poznatky vědy a duchovní principy se často setkávají. Občas se
některý z domýšlivých vědců začne sklánět před Bohem.
Důležitější než intelektuální diskuse je však ptát se, jak učinit svůj život skutečně
smysluplným.
Život se stane smysluplným, až se v něm objeví láska. Teprve když se začne šířit
všemi směry vůně lásky, stává se život naplněným. Láska a domýšlivost stojí proti
sobě. Čím větší je ego, tím menší je láska. Láska říká: „Jsem tu pro tebe“ a ego říká:
„Jsi tu pro mě“.
Proto jsou šťastni ti, kteří se osvobodí od nemoci egoismu. Jenom ti mohou být
šťastni, od kterých díky Bohu odpadl pocit nadřazenosti, výjimečnosti a důležitosti.
Říká se, že Bůh, který si rád hraje, pošeptá při zrození každému dítěti do ucha:
„Ty jsi výjimečný“. Každý si proto myslí, že je něco zvláštního. Jen díky Boží Milosti
může tato myšlenka zaniknout. Takový člověk potom děkuje každé bytosti a rozvine
se v něm opravdová Láska. Ten, v jehož životě se vynoří opravdová pokora, zažívá
neuvěřitelný mír, radost a štěstí...
Předmět: Jak být pokornější? 
24.04.12 19:18
