Podle zásad védské civilizace je pokrokem na cestě k dokonalosti lidského života realizovat vztah s Kršnou neboli Bohem. Z Bhagavad-gíty - kterou všechny autority na transcendentální vědu uznávají jako základ védského poznání - víme, že nejen lidé, ale všechny živé bytosti jsou nedílné části Boha. Část je určena k tomu, aby sloužila celku, tak jako jsou nohy, ruce, prsty a uši určeny k tomu, aby sloužily celému tělu. My živé bytosti jsme částmi Boha a naší povinností je sloužit mu.
Ve skutečnosti vždy někomu sloužíme - ať je to naše rodina, země nebo společnost. Pokud nemáme komu sloužit, pořídíme si psa nebo kočku a sloužíme jim. To vše dokazuje, že prokazování služby je naším přáním a přirozeným údělem. Přestože však sloužíme co nejlépe, nejsme spokojeni. A spokojen není ani ten, komu sloužíme. Každý zažívá zklamání, neboť naše služba není správně nasměrována. Když chceme například sloužit stromu, musíme zalévat jeho kořen. Pokud zaléváme listy, větve a výhonky, nesloužíme, jak bychom měli. Když budeme sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, automaticky budeme sloužit také všem ostatním nedílným částem. Službou Nejvyšší Osobnosti Božství tedy sloužíme společnosti, rodině i národu a konáme tak i veškerou dobročinnost.
Povinností každé lidské bytosti je poznat své postavení a svůj vztah s Bohem a jednat podle toho. Jestliže se nám to podaří, povedeme naše životy k úspěchu. Někdy však zaujímáme vyzývavý postoj a říkáme: "Bůh neexistuje," "Já jsem Bůh," nebo "O Boha se nestarám." Takový postoj nás ale nezachrání. Bůh existuje a my Ho můžeme kdykoliv vidět. Odmítáme-li vidět Boha v osobní podobě, na konci života ho spatříme jako krutou smrt. Jestliže Ho nechceme vidět v jedné podobě, uvidíme Ho v jiné. Nejvyšší Osobnost Božství má mnoho různých podob, protože je původním kořenem celého vesmírného projevu.
Věda o vědomí Kršny není ukázkou slepého náboženského fanatismu a ani se nejedná o nějakou novou vzpouru; jde o autorizovaný vědecký přístup k otázce našeho věčného závazku vůči Absolutní Osobnosti Božství, Nejvyššímu Poživateli. Zabývá se naším věčným vztahem s Pánem a způsobem, jak plnit povinnosti, které vůči Němu máme. Tím nám umožňuje dosáhnout nejvyšší dokonalosti, k jaké lze v lidské podobě dospět.
Musíme mít vždy na paměti, že lidské tělo jsme pravděpodobně získali po milionech let převtělování duše v evolučním koloběhu. Prasata, psi, velbloudi, osli a tak dále mají své ekonomické potřeby, které jsou stejně důležité jako ty naše, ale jejich uspokojování se odehrává v primitivních podmínkách, zatímco lidská bytost dostává řízením přírodních zákonů všechny prostředky k pohodlnému životu.
Proč dostává člověk lepší podmínky než například prase nebo jiná zvířata? Proč dostává vysoce postavený představitel vlády lepší podmínky k pohodlnému životu než obyčejný úředník? Odpověď je zcela jednoduchá: představitel vlády musí vykonávat práci, která je zodpovědnější než práce obyčejného úředníka. Stejně tak má člověk důležitější povinnosti než zvířata, jejichž prvořadým zájmem je naplnit své hladové žaludky. Moderní společnost, která zabíjí duši, však pouze zvětšuje potřeby naplnění žaludku. Když mluvíme s některým z těch naleštěných zvířat, říkají, že chtějí jen pracovat pro uspokojení svého žaludku a že seberealizaci a hledání Boha nepotřebují. Přestože však tolik touží pracovat, neustále se potýkají s nezaměstnaností a mnoha dalšími potížemi způsobenými přírodními zákony.
Lidské tělo jsme nedostali proto, abychom se jen lopotili jako prasata a osli, ale abychom dosáhli nejvyšší dokonalosti života. Jestliže se nezajímáme o seberealizaci, pak nás přírodní zákony donutí těžce pracovat. V Kali-yuze (současném věku) jsou lidé nuceni dřít jako mezci. Lidé však nejsou předurčeni k tomu, aby dřeli jako zvířata, a pokud člověk nesplní své lidské povinnosti, zákony přírody ho přinutí převtělit se do nižších životních druhů. Bhagavad-gíta názorně popisuje, jak se duše řízením přírodních zákonů rodí a jak dostává vhodné tělo a smyslové orgány, aby si mohla užívat hmoty v tomto hmotném světě.
V Bhagavad-gítě je rovněž řečeno, že těm, kteří se pokoušejí dospět k Bohu, ale nedosáhnou svého cíle - kterým se nepodaří završit proces vědomí Kršny - je dána možnost narodit se v duchovně pokročilých rodinách nebo v rodinách bohatých podnikatelů. Je-li neúspěšným uchazečům o duchovní život nabídnuta možnost vznešeného původu, co potom říci o těch, kteří dosáhli kýženého úspěchu? Pokud realizovat Boha tedy zaručuje lepší zrození v příštím životě, i když je dokončen jen zpola. Jak v duchovně založených, tak v zámožných rodinách se nabízí velká příležitost pro duchovní pokrok; v obou případech může člověk začít tam, kde skončil v minulém životě. Prostředí vytvoření v těchto dobrých rodinách je příznivé pro rozvoj duchovního poznání. Bhagavad-gíta takto šťastně narozeným osobám připomíná, že jejich štěstí je důsledkem vykonávání oddané služby v minulosti. Děti z těchto rodin jsou však naneštěstí často svedeny Májou (iluzí), protože nestudují Bhagavad-gítu.
Kdo se narodí v zámožnější rodině, se vyhne už od dětství problémům s obživou a také později může žít poměrně snadnějším a pohodlnějším životem. V takovém postavení má možnost dělat pokrok v duchovní realizaci, ale kvůli vlivu současného železného věku (který je plný strojů a strojům podobných lidí) jsou naneštěstí děti z těchto rodin sváděny ke smyslovému požitku a zapomenou na svou jedinečnou příležitost k duchovnímu osvícení. Příroda proto prostřednictvím svých zákonů rozněcuje v těchto bohatých domovech oheň. Za vlády démonského krále Rávany bylo zlaté město Lanká spáleno na popel. Takový je zákon přírody.
Bhagavad-gíta je úvodem do transcendentální vědy o vědomí Kršny a povinností všech zodpovědných hlad států je vytvářet ekonomické a jiné plány v souladu s jejím učením. Naším posláním není řešit hospodářské otázky balancováním na vratké ploše; spíše bychom měli řešit základní problémy života, které vznikají působením přírodních zákonů. Civilizace bez duchovního pokroku je statická. Tělem hýbe duše a světem hýbe živé tělo, ale nevíme nic o duši, která ho uvádí do pohybu. Bez duše je tělo nehybné neboli mrtvé.
Lidské tělo je vynikající dopravní prostředek, jenž nám umožňuje dosáhnout věčného života. Je to vzácná a důležitá loď pro překonání oceánu nevědomosti, známé jako hmotná existence. Na této lodi slouží zkušený kapitán, duchovní mistr, a do plachet vane milostí Pána příznivý vítr. Kdo by takových příznivých podmínek nevyužil? Měli bychom vědět, že ten, kdo této příležitosti nevyužije páchá sebevraždu.
V kupé první třídy je nepochybně pohodlné cestování, ale k čemu je klimatizace, jestliže vlak nejede ke správnému cíli? Současná civilizace se příliš zabývá pohodlím pro hmotné tělo. Nikdo neví nic o skutečném cíli života, kterým je vrátit se zpátky k Bohu. Nesmíme jen zůstat sedět v pohodlném kupé; měli bychom vědět, zda náš vlak jede ke správnému cíli. Zajišťovat pohodlí hmotnému tělu nepřinese z konečného hlediska žádný prospěch, když potom zapomínáme na prvořadou životní nezbytnost - znovu získat svou ztracenou duchovní totožnost. Loď lidského života je postavena tak, že musí plout k duchovnímu cíli. Toto tělo je však bohužel připoutáno ke světskému vědomí pěti silnými řetězy:
1) Lpěním na hmotném těle kvůli naprostému nedostatku duchovního poznání.
2) Lpěním na příbuzných na základě vztahů založených na hmotném těle.
3) Lpěním na rodné zemi a hmotném majetku, jako je dům, nábytek, pozemky, peníze, akcie a tak dále.
4) Lpěním na hmotné vědě, která kvůli nedostatku duchovního světla zůstává navždy záhadná.
5) Lpěním na náboženských zvyklostech a posvátných obřadech bez poznání Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, či Jeho oddaných, kteří je posvěcují.
Tato pouta brání lodi hmotného těla v pohybu, jsou podrobně popsána v patnácté kapitole Bhagavad-gíty. Jsou přirovnána k hluboce zakořeněnému banyánu, z jehož větví vyrůstají nové a nové kořeny. Takový strom je velice obtížné vyvrátit, ale pán říká: "Skutečnou podobu tohoto stromu nelze v tomto světě postřehnout. Nikdo neví, kde končí, kde začíná a kde má kořen. Živá bytost však musí tento pevně zakořeněný strom s odhodláním skácet zbraní neulpívání. Potom musí vyhledat ono místo, ze kterého se po jeho dosažení už nikdy nikdo nemusí vrátit, a tam se odevzdat Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, v Němž má vše svůj počátek a z Něhož od nepaměti vše vyvěrá." (BG 15.3-4)
Ani vědci, ani spekulující filosofové dosud nedošli k žádnému závěru, který by dokonale zodpověděl otázky o vesmíru. Dokázali jen předkládat různé teorie. Někteří z nich tvrdí, že hmotný svět je skutečný, jiní říkají, že je to sen, a další prohlašují, že existuje věčně. Světští učenci tedy zastávají různé názory, ale ve skutečnosti žádný z materialistických vědců či spekulujících filosofů nikdy neodhalil počátek vesmíru nebo jeho hranice. Nikdo nedokáže říci, kdy vznikl, a jakým způsobem se udržuje v prostoru. Překládají nějaké teorie týkající se přírodních zákonů - jako například zákon přitažlivosti - ale ve skutečnosti nejsou schopni tyto teorie uvést do praxe. Jelikož neznají pravdu, snaží se prosazovat své vlastní teorie, aby získali slávu, ale faktem zůstává, že hmotný svět je plný utrpení, které nikdo nemůže překonat pouhým prosazováním svých teorií.
Nejvyšší Pán, který si je plně vědom přímo i nepřímo všeho ve svém stvoření, nás poučuje, že v našem zájmu je toužit z této strastiplné situace uniknout. Nezbytné je odpoutat se od všeho hmotného. Abychom této situace využili co nejlépe, musíme svou hmotnou existenci dokonale zduchovnit. Železo není oheň, ale stálým stykem s ohněm získává vlastnosti ohně. Odpoutání se od hmotných činností lze docílit jednáním na duchovní úrovni, nikoliv hmotnou nečinností, které je jen rubem hmotného jednání. Duchovní činnosti jsou však nejen negací hmotných činností, ale zároveň probuzením našeho zkutečného života. Musíme se snažit najít věčný život neboli duchovní existenci v Brahmanu, v Absolutním. Věčné království Brahmanu je v Bhagavad-gítě popsáno jako ta věčná země, z níž se nikdo nemusí vrátit. To je království Boha.
Počátek našeho hmotného života není možné zjistit - musíme se spokojit se skutečností, že tento hmotný život trvá již od nepaměti a nyní je naší povinností se odevzdat Nejvyššímu Pánu, který je původní příčinou všech příčin. První předpoklady pro návrat jsou popsány v Bhagavad-gítě (15.55): "Ti, kdo jsou oproštěni od pýchy, iluze a špatné společnosti, kdo poznali věčné, překonali hmotný chtíč, nepodléhají dualitám štěstí, a aniž by byli zmateni, vědí, jak se odevzdat Nejvyšší Osobě, dosáhnou onoho věčného království."
Ten, kdo je přesvědčen o své duchovní totožnosti a je zbaven hmotného pojetí existence, kdo se vymanil z vlivu iluze a je transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody, kdo se neustále zabývá poznáváním duchovní vědy a je oproštěn od smyslového požitku, se může vrátit k Bohu. Taková osoba se nazývá amūḍha - na rozdíl o mūḍhy, hlupáka a pošetilce - neboť nepodléhá dualitám štěstí a neštěstí.
A jak vypadá království Boha. V Bhagavad-gítě (15.6) je vylíčeno následovně: "Mé svrchované sídlo není osvětleno sluncem, měsícem ani elektřinou. Ten, kdo ho dosáhne se nikdy nevrací do hmotného světa."
Každé místo tohoto stvoření je součástí království Boha, neboť Pán je svrchovaným vlastníkem všech planet, ale přesto existuje ještě jeho osobní sídlo, jež se naprosto liší od vesmíru, ve kterém nyní žijeme. Toto sídlo se nazývá paramam neboli "sídlo Nejvyššího". Dokonce i zde na Zemi jsou státy s vysokou a nízkou životní úrovní. Kromě naší planety je v celém vesmíru nesmírné množství dalších planet , z nichž některé jsou považovány za vyšší a jiné za nižší. V každém případě se však všechny tyto planety nacházejí v oblasti působení vnější energie, hmotné přírody, a ke své existenci potřebují světlo ohně či slunečních paprsků, protože hmotný vesmír je místem temnoty. Nad touto oblastí je však duchovní království, o němž je řečeno, že je pod kontrolou vyšší energie Boha, duchovní přírody. To je popsáno v Upanišadách: " V tomto sídle není zapotřebí slunce, měsíce či hvězd a není osvětlováno ani elektřinou či jakýmkoliv druhem ohně,. Všechny hmotné vesmíry osvětluje odraz duchovní záře, a jelikož vyšší příroda vydává vlastní záři neustále, můžeme vnímat světlo i za nejtemnější noci."
V Hari-vanše popisuje duchovní přírodu samotný Pán: "Oslnivá záře neosobního Brahmanu osvětluje hmotné i duchovní nebe. Věz však, ó Bhárato, že toto světlo Brahmanu je září Mého těla." Tento závěr potvrzuje i Brahma-sanhitá. Neměli bychom myslet, že se do toho sídla můžeme dostat pomocí nějakých hmotných prostředků, jako jsou vesmírné koráby; měli bychom však s určitostí vědět, že ten, kdo do onoho Kršnova duchovního sídla dospěje, může bez ustání zakoušet věčnou, duchovní blaženost. Pro nás jakožto živé bytosti se sklonem poklesnout existují dva možné stavy bytí. Jeden se nazývá "hmotná existence" a je plný utrpení v podobě zrození, nemoci, stáří a smrti, zatímco druhý se nazývá "duchovní existence" a je věčný, plný blaženosti a poznání. V hmotné existenci nás ovládá hmotné pojetí těla a mysli, ale v duchovní existenci můžeme neustále vychutnávat šťastný, transcendentální styk s Osobností Božství. V duchovní existenci není pro nás pán nikdy ztracen.
Hnutí pro vědomí Kršny se snaží přinést tuto duchovní existenci celému lidstvu. Se svým současným hmotným vědomím jsme poutáni k hmotnému smyslovému pojetí života, ale toto pojetí lze okamžitě odstranit oddanou službou Kršnovi neboli vědomím Kršny. Jestliže přijmeme zásady oddané služby, můžeme hmotné pojetí překonat a být osvobozeni od kvalit dobra, vášně a nevědomosti dokonce i během vykonávání různých hmotných činností. Každý, kdo je zaměstnán hmotnými záležitostmi, může získat ten největší prospěch z knih hnutí pro vědomí Kršny. Tato literatura pomáhá přetnout kořeny mohutného banyánového stromu hmotné existence. Je autorizovaná k tomu, aby nás učila zříci se všeho, co se vztahuje k hmotnému pojetí života, a umožnila nám vychutnávat ve všem duchovní nektar. Tohoto stadia lze dosáhnout oddanou službou. Vykonáváním oddané služby může člověk získat osvobození (mukti) dokonce ještě v tomto životě. Většina duchovních snah je poskvrněna materialismem, ale čistá oddaná služba je transcendentální vůči všem hmotným nečistotám. Těm, kdo se chtěj vrátit zpátky k Bohu, stačí přijmout zásady hnutí pro vědomí Kršny a zaměřit své vědomí na lotosové nohy Šrí Kršny, Nejvyšší Osobnosti Božství.
Předmět: Cíl lidského života 
16.05.12 11:00
