Písmo Dévanágarí a zápis sanskrtu

Předmět: Písmo Dévanágarí a zápis sanskrtu 04.03.12 11:28

Co je to Dévanágarí:
Dévanágarí (देवनागरी) (někdy také nagárí) je abugidové (neboli "alfasylabické" – některé jeho znaky zastupují hlásky, jiné slabiky) písmo používané pro několik indických jazyků, zejména hindštinu, nepálštinu a maráthštinu. Používá se také pro zápis sanskrtu.

Původ:
Sanskrtské slovo nāgarī je femininum slova nāgara, což je adjektivní tvar (typ vrddhi) slova nagara, česky "město". Femininní forma je tu kvůli původní vazbě na slovo lipi, česky "písmo", tj.. nāgarī lipi, česky "městské písmo", přeneseně "písmo vzdělanců". Existovalo několik druhů písma nágarí, které se používaly. Jedno z nich se lišilo přidáním předpony deva-, česky "bůh" nebo božský. Spolu se slovem tvoří složené slovo (tatpuruṣa) s významem "městské [písmo] bohů" nebo "božské městské [písmo]".

Název devanāgarī se začal používat poměrně nedávno, ale starší tvar nāgarī je stále častý. Rychlé rozšíření novějšího termínu bylo pravděpodobně zapříčiněno výlučným použitím tohoto písma při vydávání posvátných sanskrtských textů v druhé polovině 19. a začátkem 20. století. Vytvořil se dokonce dojem spjatosti písma dévanágarí se sanskrtem, takže se dnes mylně předpokládá, že je "písmem sanskrtu". Ve skutečnosti v předkoloniálním obdobím v Indii neexistovalo standardní písmo pro sanskrt a používalo se to, které bylo blízké obyvatelstvu v lokalitě, kde byl text zapsán.

Možnosti zápisu sanskrtu:
Sanskrt se většinou zapisuje písmem dévanágarí. Další možností je latinská
transliterace, která používá přídavnou punktaci pro vyjádření hlásek, pro něž nemá
latinka písmena (podobně jako v češtině háčky a čárky).
Pro recitaci véd je třeba znát alespoň latinskou transliteraci, aby byly hlásky
správně vyslovovány. V české transkripci se nuance výslovnosti ztrácejí.

Přehled písmen podle sankskrtské abecedy v dévanágarí, latinské transliteraci a české transkripci:

SAMOHLÁSKY

अ

आ

इ

ई

उ

ऊ

ऋ

ॠ

ऌ

ॡ

ए

ऐ

ओ

औ

-

ा

ि

ी

ु

ू

ृ

ॄ

ॢ

ॣ

े

ै

ो

ौ

a

ā

i

ī

u

ū

ṛ

ṝ

ḷ

ḹ

e

ai

o

au

a

á

i

í

u

ú

ri

rí

lr

lrí

é

ai

ó

au

Samohlásky e a o jsou vždy dlouhé, ai a au jsou dvojhlásky jako české au, ou.

Samohláskové ṛ, dlouhé ṝ, ḷ a dlouhé ḹ jsou analogií českých slabikotvorných
samohlásek r a l ve slovech krk, mlčet apod. V novoindických jazycích se ṛ může
vyslovovat také jako ri nebo ru (např.: amṛta lze tedy vyslovit jako amrta, amrita
nebo amruta).
V sanskrtu se odlišují od souhláskových r a l , která mají jiná písmena.

Pokud má kterákoliv (krom a, které je již u samohlásky přítomno) samohláska následovat za souhláskou,
je nutno samohlásku zapsat způsobem uvedeným v druhém řádku tabulky,
přičemž přerušované kolečko naznačuje umístění souhlásky, ke které se daná samohláska vztahuje.

Pokud nemá za souhláskou následovat žádná samohláska,
je potřeba pod ní napsat speciální znak ् zvaný viráma, tedy například क = ka ale क् = k.

SPECIÁLNÍ HLÁSKY

ं	ः
ṁ	ḥ
m	h

Přerušované kolečko naznačuje umístění slabiky, ke které se daná speciální hláska vztahuje.

Tzv. anusvára ṁ je koncová nosovka, která se vyslovuje samostatně jako m,
uprostřed textu mění výslovnost dle následující souhlásky.

Tzv. visarga ḥ se vyslovuje jako znělé h výdechem přecházející samohlásky například: ah^a, ihⁱ atd.
Uprostřed textu se její výslovnost krátí, ve védské recitaci se může měnit dle následující hlásky.

ZADOPATROVÉ SOUHLASKY (VELÁLY)

क	ख	ग	घ	ङ
ka	kha	ga	gha	ṅa
ka	kha	ga	gha	na

Kha a gha se vslovují s přídechem jako ve slovech khaki a Ghana, ṅa je nosovka
jako ve slově banka.

PŘEDOPATROVÉ SOUHLÁSKY (PALATÁLY)

च	च	ज	झ	ञ
ca	cha	ja	jha	ña
ča	čha	dža	džha	ňa

ZADODÁSŇOVÉ SOUHLÁSKY (CEREBRÁLY)

ट	ठ	ड	ढ	ण
ṭa	ṭha	ḍa	ḍha	ṇa
ta	tha	da	dha	na

Zadodásňové souhlásky se vyslovují jako české ale s jazykem stočeným dozadu na tvrdé patro.

ZUBNÉ SOUHLÁSKY (DENTÁLY)

त	थ	द	ध	न
ta	tha	da	dha	na
ta	tha	da	dha	na

RETNÉ SOUHLÁSKY (LABIÁLY)

प	फ	ब	भ	म
pa	pha	ba	bha	ma
pa	pha	ba	bha	ma

OSTATNÍ SOUHLÁSKY

य	र	ल	व
ya	ra	la	va
ja	ra	la	va

श	ष	स
śa	ṣa	sa
ša	ša	sa

Ś se vyslovuje ostře jako v německém sprechen, ṣ je je stejné jako české š.

ह	क्ष
ha	kṣa
ha	kša

ZÁPIS NEPŮVODNÍCH HLÁSEK

क़	ख़	ग़	ज़	झ़	फ़	ड़	ढ़	ऴ
qa	ḫa	ġa	za	zha	fa	ṛa	ṛha	ḷha
-	cha	řha	za	ža	fa	-	-	-

SLOŽENÉ SAMOHLÁSKY (LIGATURY)

Když následují dvě nebo více souhlásek po sobě, používá se k jejich zápisu speciální znak, většinou se podobá znakům, z nichž vznikl, ale existují výjimky. V zápisu sanskrtu se vyskytují i ligatury, které se při zápisu například hindštiny již nepoužívají.

Jeden způsob tvoření je takový, že první (či prostřední) souhláska ztratí svislou čáru vpravo (26 z 36 souhlásek ji má),
například: त + व = त्व, ण + ढ = ण्ढ, स + थ = स्थ .

Souhláska r se chová následovně:
Pokud je první ve složenině, zapíše se jako doprava zakřivená čárka nahoře,
například: र्व rva, र्वा rvā, र्स्प rspa, र्स्पा rspā .
Pokud je ve složenině poslední a před ním je jeden ze znaků: ट ठ ड ढ ङ छ, potom přijímá formu hlavy dolní půlšipky,
tedy: ट्र ठ्र ड्र ढ्र ङ्र छ्र
Pokud je ve složenině poslední, ale po jiném znaku než v předchozím případě, poté přijímá formu čárky směřující doleva dolů,
například: क्र ग्र भ्र, mírnou výjimkou je त्र tra.

Souhláska h se v zápisu hindštiny na prvním místě pozmění, rozdíl je patrný zde: ह्ह hh, například: ह्ल hla, ह्न hna.
Ve starších spisech je možno vidět vázání písmen na spodní oblouček, buďto přímo dovnitř do něj a nebo zprava na něj.

Souhlásky क, छ a फ zkrátí jejich pravou část a pojí se přímo na následující písmeno, například: क्थ ktha, छ्य chya, फ्य phya.

Písmena क्ष kṣa (क् + ष) a ज्ञ jñ (ज् + ञ) se svým vzorům nutně nepodobají. ज्ञ se nevyslovuje džň, nýbrž gň.

Bohužel existuje ještě mnoho způsobů a výjimek, která zde nemohu uvést, jelikož by to bylo na dlouho, proto se doporučuje naučit se nejpoužívanější ligatury nazpaměť a význam dalších nějak odvodit.

ČÍSLICE

०	१	२	३	४	५	६	७	८	९
0	1	2	3	4	5	6	7	8	9

Z védských číslic vznikly i naše tzv. "arabské".