Álálanátha dás: Rasismus

Nejsme tohle tělo, ale jsme věčná duše dočasně v těle pobývající. V tomto životě můžu být „běloch“ a v příštím třeba „černoch“. A proto rasismus nemá smysl. Rasismus je jen „kožní nemoc“. Duše není běloch, černoch, žluťoch ani rudoch. Je to nehmotná částečka oživující všechna těla, včetně zvířat a rostlin. Bez duše je tělo mrtvé. Smrt (latinsky EXITUS) neznamená nic jiného než ODCHOD. Odchod koho a odkud? Odchod duše z těla. A odchod kam? Do nového těla. Je to jednoduché. A do jakého nového těla? To závisí na tom, na co myslíme při umírání a na tom, jakou máme karmu. Právě takového stavu bytí dosáhneme.

Duše je něco jako řidič v autě. Když tam je, tak se tělo („auto“) pohybuje, vypadá živé. Jakmile odejde, tělo („auto“) je bez pohybu, bez „života“, je mrtvé. Tělo i auto jsou vždy mrtvé, ale když v nich je řidič-duše, tak vypadají živé.
Tělo je biochemický stroj, auto je mechanický stroj. Mají však společné rysy:
auto jezdí na kolech, tělo chodí na nohou
auto má energii z motoru a paliva, tělo ze žaludku, střev a jídla
do auta se nalévá palivo, do těla se vkládá biologická potrava
auto zplodiny vylučuje výfukem, tělo řitním otvorem
auto má kovovou konstrukci držící vše pohromadě a karosérii, která všechny „orgány“ vevnitř zakrývá, krátce po zakoupení krásně se lesknoucí a později rezavějící, tělo má kostru vše podpírající a v mládí kůži krásně se lesknoucí, v stáří již silně krabatící
auto má elektrické obvody ovládající různé aparáty, tělo má nervovou soustavu
auto má palubní počítač zpracovávající údaje o funkcích (a poruchách) zařízení i vnějších podmínkách, teplotě atd., tělo má mozek zpracovávající údaje o funkcích orgánů, smyslových vjemech, bolesti atd.
auto má stěrače, tělo má oční víčka stírající nám naše „okna“
auto má rozvody hadic s různými pro jeho funkci nezbytnými, většinou nechutnými tekutinami, tělo má totéž jen s jinými druhy kapalin
a konečně – auto má řidiče, který ho vlastní, řídí, ovládá (pokud není náledí...) a pokud se s autem opravdu ztotožňuje a miluje ho, tak velice trpí každou újmou autu způsobenou nehodou či poškrábáním laku
podobně tělo má řidiče, duši, která ho vlastní, řídí, ovládá (pokud není náledí....) a pokud se s tělem opravdu ztotožňuje a miluje ho, tak velice trpí každou újmou tělu způsobenou úrazem či poškrábáním laku (pardon kůže)

Tak to by snad mohlo stačit... nějaké další nápady na podobnosti?

Pokud lidé zanedbávají potřeby řidiče (nedají řidiči najíst), tak on nebude spokojený, i kdyby měl to nejlepší auto a bude mu dávat ten nejlepší benzín...
Podobně pokud lidé zanedbávají potřeby duše (nedají duši „najíst“, myšleno duchovní stravu), tak nikdy nebudou spokojení. MY JSME TA DUŠE, my můžeme být spokojeni jen když MY- DUŠE budeme jíst duchovní stravu, a to denně! Nestačí jen dávat denně stravu tělu – vždyť to je jen „auto“, zatímco řidiče (duši) necháváme hladovět!