Něco o karmě

Karma je jak bumerang. Co vyšleme, to příjde nazpět.
Pokračování v iluzorním snění, nevědomosti, setrvávání v hmotném vědomí a neznalost toho, co (duchovní) duše skutečně potřebuje a kolik utrpení je jí tím způsobeno, vede jen k dalšímu zaplétání se do karmického koloběhu. Pokud budeme pokračovat stejným způsobem i nadále, pak v tomto hmotném světě dualit není pro nás jiné cesty než plně nést zodpovědnost za všechny naše činy. Za každý náš čin přichází dříve nebo později přiměřená reakce. Tento zákon akce a reakce (karma) je neúprosný a platí pro každého bez vyjímky. Karma nediskriminuje. Nebere zřetel na to, zda-li jsme bohatí nebo chudí, vzdělaní či negramotní, mocní anebo bezmocní, chytří nebo hloupí, prostě ať už je naše pozice jakákoliv, vždy dostaneme nazpět to, co jsme sami vytvořili. Známé přísloví příhodně říká: Co kdo zasel, to také sklidí. Jestliže tedy konáme dobré věci a činy, pak bude i naše reakce dobrá. Podobně, budou-li naše jednání a činy špatné, zlé a negativní, pak se nesmíme divit, že se budeme nacházet v této sféře reakcí. Jak již bylo řečeno, jsme v tomto hmotném světě odsouzeni k reakcím, ať už pozitivním nebo negativním, a to za každou myšlenku, za každé slovo a za každý čin. Tato situace se zdá být bezvýchodnou. V lepším případě, pokud žijeme dobře a v souladu s přírodou i ostatními bytostmi, budeme mít dobrou reakci. Vytváříme si pak dobrou karmu. To ovšem neřeší problém duchovní duše, o kterou tu ve skutečnosti jde. Měli bychom vědět, že touto duchovní duší jsme my sami. To se nazývá seberealizací. Jelikož je duše momentálně v hmotném světě a těle, s kterým se díky iluzi a falešnému já ztotožňuje, trpí a podléhá vlivu karmy. Rodí se, prochází různými fázemi života, během něhož musí snášet nemoci, bolesti i takzvané dočasné radosti, množí se, stárne, aby posléze v hodině smrti opustila tělo, do něhož se vtělila. Následkem karmy je nucena přijmout tělo jiné a to podle toho, jakým způsobem žila. Celý cyklus se opakuje tak dlouho, dokud nedojde ke změně vědomí a k seberealizaci o své skutečné duchovní podstatě. Existuje mnoho procesů, které napomáhají tomuto cíli, ovšem je nutné podotknout, že jen zaměření se na ten Nejvyšší Cíl tj. na Nejvyššího Pána, který je středem všeho, vede k úspěchu. Díky láskyplné relaci s Ním, skrze Bhakti-jógu, máme možnost opět navázat toto ztracené pouto. Ze Své milosti k nám Nejvyšší Pán přichází ve formě duchovního učitele, který nám odhalí všechny podstatné a důležité věci týkající se naší věčné duchovní přirozenosti a závislosti na Něm. Informuje nás o tom jak zastavit působení karmy, oddat se Mu a sloužit Mu. Během tohoto procesu opouštíme lpění na dočasných věcech a zaměřujeme se na věci duchovní, které jsou věčné a na Nejvyššího Pána, který je mimo jiné i tvůrcem zákona karmy. Kdo jiný než On, tvůrce tohoto zákona, ví, jak tento dlouhý koloběh akcí a reakcí přerušit. Sami jsme naprosto bezmocní a slabí, abychom toho dosáhli. Proto pro ty, kteří mají skutečný zájem se z cyklu reakcí karmy vymanit, nabízí duchovní učitel každému jedinečnou šanci jak toho dosáhnout. V Bhagavad-Gítě nás Nejvyšší Pán informuje o různých praktikách, avšak jako nejlepší doporučuje cestu Bhakti-jógy. Ten, kdo se chce skutečně vymanit z hmotných pout tohoto světa a tím i zastavit nové tvoření karmy a jejích reakcí, volí tuto cestu. O tom není pochyby a mnoho předešlých mudrců a světců to jednoznačně potvrzují.